Hvězdná noc: co Van Gogh doopravdy viděl na obloze

Umění · Příběh

Nejslavnější nebe v dějinách malířství si Van Gogh nevymyslel. Astronomové na něm našli Venuši a dopočítali i ráno, kdy ji nejspíš viděl. A na jeho starší Hvězdné noci svítí Velký vůz na straně nebe, kde být nemůže.

Hvězdnou noc zná každý. Vířící nebe, cypřiš jako černý plamen, vesnička pod kopci. Vypadá jako sen, a tak ji většina lidí bere: jako oblohu, kterou si malíř vysnil.

Van Gogh ale namaloval Hvězdné noci dvě a na obou jsou skutečné hvězdy. Dají se najít, pojmenovat, a dokonce dopočítat. Jen s tím, nad jakou krajinu je pověsil, si pokaždé poradil po svém.

Hvězdná noc nad Rhonou

Arles, září 1888, malováno v noci pod plynovou lampou

Do Arles na jihu Francie přijel Van Gogh v únoru 1888 a noční oblohu chtěl malovat skoro od prvního dne. V dubnu napsal bratrovi Theovi, že potřebuje hvězdnou noc s cypřiši. V červnu se svěřil malíři Émilu Bernardovi, že ho obraz hvězdného nebe pořád pronásleduje. A v září napsal sestře, že noc mu často připadá barevnější než den.

Ve stejném měsíci to konečně přišlo. Nejdřív namaloval terasu kavárny s kouskem hvězdného nebe a na konci měsíce se s plátnem postavil na nábřeží Rhony, pár minut chůze od Žlutého domu, kde bydlel. Maloval přímo v noci. Theovi pak poslal náčrtek a popis v barvách: obloha akvamarínová, voda královsky modrá, plynové lampy žluté. A na nebi Velká medvědice, jiskřivě zelená a růžová. Přesněji jejích sedm nejvýraznějších hvězd, kterým u nás říkáme Velký vůz.

V popředí se po břehu prochází dvojice milenců. Van Gogh je v dopise odbyl jedinou větou, nám se ale tenhle detail líbí ze všeho nejvíc.

Hvězdná noc

Saint-Rémy, červen 1889, ranní obloha z okna léčebny

Necelý rok nato byl Van Gogh jinde. Po duševní krizi na konci roku 1888 se 8. května 1889 sám nechal přijmout do léčebny Saint-Paul-de-Mausole u městečka Saint-Rémy. Jeho pokoj měl okno na východ. Přes mříže viděl obilné pole za zdí a nad ním každé ráno východ slunce.

Na přelomu května a června napsal Theovi větu, která je dnes klíčem k celému obrazu:

„Dnes ráno jsem dlouho před východem slunce viděl z okna krajinu a nad ní nic než jitřenku, která vypadala hodně velká.“

Jitřenka je Venuše. Před úsvitem vychází na východě a kromě Měsíce na nebi nic jasnějšího neuvidíte. Na jaře 1889 navíc zářila skoro nejvíc, jak umí. Na obraze svítí vlevo od středu, hned vpravo od cypřiše, a jako Venuši ji popisuje i newyorské Muzeum moderního umění, kde obraz visí.

Malovat v pokoji mu nedovolili, směl si tam jen kreslit. Hvězdnou noc proto maloval ve dne, v ateliéru, který dostal v přízemí léčebny.

Ráno, které se dá dopočítat

25. května 1889, 4:40, Saint-Rémy

V roce 1995 si francouzský astrofyzik Jean-Pierre Luminet v astronomickém programu spočítal, jak vypadalo nebe z Van Goghova okna v jednotlivá rána před 19. červnem 1889. Nejlíp sedělo 25. května ve 4:40. Venuše stála vpravo od cypřiše, na nebi byl tenký srpek Měsíce osvětlený zespodu a po obou stranách špičky cypřiše svítily dvě hvězdy z Berana. Taková obloha vydržela zhruba čtvrt hodiny.

Luminet si myslí, že si ji Van Gogh za rozbřesku načrtl a obraz podle ní začal malovat o dva až tři týdny později. Dřívější odhady vycházely z poloviny června, kdy bratrovi poprvé napsal o nové studii hvězdného nebe. Jenže tehdy by na obloze místo tenkého srpku visel skoro půlměsíc.

Jediné, co z okna vidět nebylo, je vesnice. Tu Van Gogh do obrazu přidal a její špičatá kostelní věž připomíná spíš holandské vesnice, odkud pocházel, než cokoli v Provence. Stejně jako nad Rhonou tedy spojil skutečné nebe s krajinou, která pod ním doopravdy nebyla.

Sám spokojený nebyl. Když obraz v září poslal Theovi, říkal mu prostě noční studie. Theo mu odepsal, že hledání stylu bere věcem jejich skutečný cit. Vincent se pak v listopadu svěřil Bernardovi, že si zase dovolil moc velké hvězdy, další nezdar, a že už toho má dost. Dnes je to jeden z nejznámějších obrazů na světě. Muzeum moderního umění v New Yorku ho získalo v roce 1941 a půjčuje ho jen výjimečně.

Nebe z jedné konkrétní minuty

a proč nás tenhle příběh tak baví

Když Luminet hledal Van Goghovo ráno, udělal přesně to, co děláme my u každé hvězdné mapy. Vzal místo, datum a čas a spočítal, jak v tu chvíli vypadala obloha. Van Goghova minuta má podle něj souřadnice 25. května 1889, 4:40, Saint-Rémy. Vy máte svoje: první pusu, svatbu, první nádech vašeho dítěte.

V létě 1888 Van Gogh napsal Theovi, že ho pohled na hvězdy vždycky přiměje snít, stejně jako černé tečky měst a vesnic na mapě. Rozumíme mu, obojí totiž tiskneme na míru: hvězdnou mapu z minuty, kterou si zvolíte, i mapu vašeho místa. A protože u Van Goghova obrazu pomohl určit datum Měsíc, dá se k nim přidat i plakát Fáze měsíce z vašeho dne.

Hvězdná mapa životního okamžiku

od 490 Kč

Náš nejoblíbenější plakát. Nebe z vaší minuty a vašeho místa, spočítané hvězdu po hvězdě. Přes 700 hodnocení s průměrem 5,0.

Velký vůz přitom z Česka nikdy nezapadá, takže ho na hvězdné mapě z české oblohy najdete vždycky. Kde přesně ve vaší minutě stál, ukáže článek Souhvězdí na vaší hvězdné mapě. Stačí klepnout na Velkou medvědici.

Van Gogh u nás

osm digitálních reprodukcí, od 249 Kč

Obě Hvězdné noci máme ve stejných formátech, takže vedle sebe fungují jako dvojice. Jedna je klidná a zamilovaná, druhá neklidná a slavná. K nim ještě čtyři Van Goghovy autoportréty, včetně toho s obvázaným uchem, a všech osm obrazů najdete pohromadě.

Co si u plakátu vyberete

od formátu po tubus

Často kladené otázky

to nejdůležitější v kostce

Míša & Lukáš

Malá rodinná firma z Česka. Plakáty tvoříme od prvního návrhu po finální tisk vlastníma rukama – jen tak z lásky.

Umění · Jen tak z lásky